Historie rodu Lobkowicz

Rodina Lobkowiczů patří k nejstarším žijícím českým aristokratickým rodinám. Jako jediný český rod si Lobkowiczové zachovali své rodové heslo v češtině: „Popel jsem a popel budu„. Toto biblické sdělení není jen zajímavou přesmyčkou, ale upozorňuje také na linii, kterou založil Jan Popel. Jméno Lobkowicz vychází ze středověké češtiny a označuje malou obec Lobkovice ležící několik kilometrů od Mělníka.

Rod Lobkowiczů se za svou dlouhou historii pyšní mnoha významnými politiky, diplomaty, vojáky, vědci, duchovními, ale i básníky či cestovateli. Řada z nich podporovala umění, kulturu, hospodářský a stavební vývoj. 17 z nich získalo nejvyšší vyznamenání Řád zlatého rouna. Po staletí tento rod nic nerozdělilo, nikdy nespolupracovali s nacisty a v rámci monarchie hájili práva zemí Koruny České.

Podrobná historie rodu

Nejstarší doložený předek rodu byl rytíř Mareš z Újezda a žil v období vlády Karla IV. Měl 3 syny a ten nejmladší Mikuláš zvaný chudý se stal roku 1401 urburním písařem v Kutné Hoře. Za své služby obdržel od krále Václava IV. mimo jiné statek Lobkovice nad Labem (asi 1410), podle něhož se začal psát a tak vzniklo rodové jméno.

Jeho 2 synové založili 2 hlavní středověké linie rodu: větev Hasištejnských z Lobkowicz a Popelů z Lobkowicz (později Lobkowiczů).

16. století

V 16. století se však větev Hasištejnských přiklonila k reformaci a její potomci opustili Čechy. Rodina Popelů zůstala katolickou, jako např.: Jiří Popel Lobkowicz (1540-1607), nejvyšší hofmistr Rudolfa II., Jiří mladší Popel Lobkowicz (1556-1590), president apelačního soudu a také další velká osobnost rodu, Zdeněk Vojtěch (1568-1628), první kníže z Lobkowicz (1624), dvorní rada a nejvyšší kancléř království českého.

Jeho syn, druhé kníže, Václav Eusebius (1609-1677), nejvyšší hofmistr, ministr a prezident tajné a válečné rady, patřil k největším osobnostem naší historie.

17. století

Syn Václava Eusebia, Ferdinand August kníže z Lobkowicz, byl v letech 1692-1698 císařským  vyslancem při stálém říšském sněmu v Řežně a poté v letech 1699-1708 nejvyšším hofmistrem královny a císařovny Vilemíny Amálie.

Měl 13 dětí a jeho nástupcem se stal nejstarší syn Filip Hyacint, 4. kníže a vlastník roudnického fideikomisu. Jeho nejmladší syn Jan Jiří Kristián (1686-1753) byl císařským důstojníkem a vojevůdcem, guvernérem na Sicílii, v Lombardii a v Sedmihradsku a založil druhý lobkowiczký fideikomis (peněžní) a tím sekundogenituru – mladší linii knížecího rodu Lobkowiczů.

18. století

Jeho syn August Anton Josef (1729-1803), velvyslanec ve Španělsku, nejvyšší maršálek a nositel řádu zlatého rouna, se oženil s Marií Ludmilou Černínovou z Chudenic, dědičkou mělnického panství, které tak přešlo do majetku Lobkowiczů.

Měli spolu 20 dětí a syn Anton Isidor (1773-1819), který se věnoval především správě majetku a uměleckým zájmům (byl jedním ze zakládajících členů a později jednatelem Společnosti vlasteneckých přátel umění, dnes Národní Galerie v Praze), se oženil se Sidonií hraběnkou Kinsky. Jejich syn August Longin (1797-1848) byl jednatelem Národního muzea a také se stal císařským kancléřem a prezidentem dvorské komory ve věcech horních a mincovních.

Se svou manželkou Annou Berthou princeznou Schwarzenberg měl syna Jiřího Kristiána (1835-1908), který zastával funkci nejvyššího zemského maršálka Království českého a poslance českého sněmu, obhájce českého státního práva.

19. století

Jeho nástupcem byl syn Bedřich Lobkowicz (1881-1923) a po něm vnuk Jiří Kristián (1907-1932), vášnivý sportovec a známý automobilový závodník, který tragicky zahynul na berlínské autodráze AVUS.

Dědicem se nyní stal bratranec Jiřího Kristiána Otakar kníže Lobkowicz (1922-1995), ale jelikož mu bylo v té době pouhých 10 let, převzal správu nad majetkem jeho otec Jan kníže Lobkowicz (1885-1952).

Novodobá historie rodu

Od roku 1940-1945, za II. Světové války, byl celý majetek v nucené správě nacistů. Celá rodina se odstěhovala do Prahy a v roce 1948 po komunistickém převratu byli nuceni emigrovat a veškerý majetek byl znárodněn státem.

Kníže Otakar v emigraci ve Švýcarsku pracoval jako bankéř a celý život toužil vrátit se zpět do své vlasti. Jeho majetek mu byl navrácen roku 1991 a on ho v roce 1993 celý daroval svému synovi Jiřímu, a ten se rozhodl věnovat drahenické panství svému bratranci Janu Lobkowiczovi (1954).

Jiří Jan kníže Lobkowicz

Jiří Jan kníže Lobkowicz, syn Otakara a maďarské hraběnky Susanny Széchényi, současný majitel mělnického panství, se narodil v emigraci ve Švýcarsku v v roce 1956.

Vystudoval VŠE v Saint Gallen a později se stal velmi úspěšným bankéřem. V roce 1990 se rozhodl ukončit kariéru v zahraničí a vrátit se spolu se svým otcem do své země. Do roku 1992 pracoval jako poradce ministra hospodářství a tehdejší federální vlády Československa a do roku 1995 jako poradce ministra privatizace České republiky. Podnikal také v oblasti investičního bankovnictví a energetiky.

Od roku 1992 se kníže Lobkowicz soustavně věnuje obnově a rekonstrukci mělnického a hořínského panství, které dostavěl do dnešní podoby ze svých soukromých zdrojů. Znovu také vybudoval zámecké vinařství, které má historii už od roku 1753.

Až do rozvodu v roce 2021 byl princ ženatý s princeznou Zdenkou Belas Lobkowicz (1978), operní pěvkyní. Pár má dva syny, prince Roberta Christiana Lobkowicze (2011) a Jacoba Alexandera Lobkowicze (2014).

Zpět na hlavní stranu